Halloween
Nejdůležitější den v roce pro všechny dýně a milovníky hororů se blíží. Halloween u nás považujeme za Americký svátek, jeho kořeny ale pocházejí zcela odjinud. Jak je to s jeho historií ?
Historie Halloweenu
Halloween, který slavíme 31.10. se vyvinul z původně keltského svátku zvaného Samhain, pojmenovaného podle keltského boha – pána mrtvých Samhaina. Tento svátek se konal přesně mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem a byla to jakási oslava příchodu zimy a keltského Nového roku.
Keltové věřili, že je to zároveň den, kdy se objevuje most mezi světem mrtvých a živých a duše tak mohou na jednu noc přicházet zpět za námi.
Oslavy Samhainu probíhaly převážně v noci – na kopcích se v noci z 31. října na 1. listopadu zapalovaly ohně, aby se duše pozůstalých našly cestu a mohly se ohřát a strávit s živými noc. Zároveň měly ohně zastrašit zlé duchy, ze stejného důvodu se také lidé převlékali do strašidelných kostýmů a masek. Spalovaly se figuríny znázorňující starý rok, s jejich spálením se lidé rituálně zbavovali i smutku a starostí končícího roku.
Před domem lidé nechávali jablka nebo talíř s jídlem pro putující duše. Zemřelí předci byli vítáni vyřezanou a vydlabanou tykví, řepou nebo tuřínem se svíčkou uvnitř, která sloužila i jako ochrana lidí proti zlomyslným duchům.
Oficiální podobu svátku určil až papež Bonifác IV. (550-615), který ze svátku chaotického odhánění zlých duchů udělal křesťanský Svátek všech svatých (All Halows' Evening) roku 609. Právě zkomolením tohoto anglického názvu později vznikl název Halloween. Tradiční duch oslav se udržel hlavně v někdejších keltských oblastech – zvlášť v Irsku, odkud se v 17. století dostal díky kolonizátorům do Ameriky. Tamní protestantismus dal Halloweenu současnou podobu, která se v nyní přenáší zpět na evropský kontinent. Jeho komercializace začala kolem roku 1900, od roku 1930 začínají být populární kostýmy pro celé rodiny a koledování trick-or-treat se objevuje kolem roku 1950.
Halloween v Americe
Pečlivé přípravy na Halloween propukají již několik dní předem a postupně se domy promění ve strašidelné hrady a promění se i celé ulice. Dospělí i děti se nastrojí do strašidelných až děsivých kostýmů. Domy i jejich okolí se zdobí dýněmi, které se v tomto období objevují ve zcela neuvěřitelném množství (stejně jako o měsíc později vánoční žárovky, nafukovací Santové, sochy sobů a další dekorace na Vánoce). Do těchto dýní se prořezávají otvory, tak, aby vytvořily děsivé obličeje, efekt ještě umocňují uvnitř zapálené svíčky. Pojmenování luceren vyhází z následující legendy:
Jednou prý žil muž jménem Jack, kterému se podařilo chytit samotného ďábla. Pustil ho oplátkou za slib, že si ho ďábel po smrti nevezme do pekla, tak se i stalo, ale i v nebi duši Jacka odmítli a tak mu ďábel dal věčně hořící uhlík, který mu měl ukázat místo ke spočinutí. Uhlík ale pálil a tak si ho Jack schoval do dýně, do které udělal průzor, aby svítila. Od té doby byl známý jako lucernový Jack (Jack-o'-lantern)
V Americe děti chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo něco provedu). Pokud nedostanou sladkosti, pomalují většinou dům nebo auto, oblíbená je také zubní pasta na sklech.
Existují také halloweenské průvody, pořádají se zejména ve větších městech, děti v něm soupeří o nejoriginálnější a nejstrašidelnější masku. Nejznámější je newyorský The Village Halloween Parade (odehrávající se v nejstarší části Manhattanu – Greenwich Village). Tradičními prvky Halloweenu jsou také čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři, pavouci a pavučiny, atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová. I zmiňované dýně jsou typicky americkým vynálezem - oproti původně používaným tuřínům a řepám se snáz dlabou a v Americe navíc dozrávají přesně v období Halloweenu.
Halloween v ČR
V Česku nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají dýně a jack-o'-lanterns, ale zpravidla nejsou připravené na trick-or-treating, a do Halloweenu se tím pádem úplně nezapojují. Mezi dětmi sice získává Halloween stále větší oblibu, ale tradičně u z nás mají daleko hlubší význam svátek Všech svatých a Dušičky.
1.11. Slavnost Všech svatých
Je křesťanský svátek, který připadá na 1.11. a připomíná všechny svaté (nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni). Na Východě se od 4. století slavil společný svátek všech mučedníků, protože nebylo časově možné slavit každý jednotlivý den každého světce. Od 8. století se v Irsku a v Anglii začal slavit svátek Všech svatých, do té doby se jednalo pouze o svátek všech mučedníků, slavení tohoto svátku se záhy rozšířilo i do Říma a tento svátek slaví se v tak křesťanských zemích slaví od 9. století.
2.11. Dušičky
Na 2. listopad u nás připadá Svátek zesnulých, neboli Dušičky, v římskokatolické církvi se jedná o den, kdy se církev modlí za zemřelé. V zemích s křesťanskou tradicí se v tento den navštěvují hřbitovy. Rodinné hroby se zdobí živými květinami a rozsvěcí se na nich svíčky, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Bývá zvykem, že se ve hřbitovních kaplích, kostelech či u hlavního hřbitovního kříže konají bohoslužby či mše svaté, kněz také prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.
Dříve se také pekly takzvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“ – bochánky a rohlíky ve tvaru kostí. Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci.
V jižních Čechách v tento den údajně chodili o toto pečivo prosit koledníci a to ještě na počátku 20. století.
V České republice je vzpomínka na všechny zesnulé vedle Vánoc nejdůležitějším svátkem, který oslavují nejen křesťané, ale i mnozí nevěřící. Dušičky by neměly být jenom o povinnosti zvelebit a navštívit hroby. Je to příležitost zastavit se a přemýšlet o svém životě v souvislosti s jeho konečností. Je to příležitost uctít svůj rod, poděkovat předkům a zavzpomínat na zemřelé, je to také čas odpuštění a smíření.
